Podle čeho vybrat nosnice a jak jim zařídit zahradu?
Začněte rovnou překážkou, kde dítě jen prochází mezi ruličkami jako slalom. Pak přidejte nízkou branku – dvě ruličky slepené do oblouku, pod kterou se musí podlézt. Následuje přeskok: tři ruličky položené na zemi vedle sebe, přes které se skáče snožmo. Poslední úsek je nejnáročnější – ruličky postavené do tvaru písmene V, mezi kterými se přechází bokem. Celou dráhu postavte tak, aby se dala projít i pozpátku, dětem to prodlouží zábavu.
Druhým je kout za dveřmi. Dveře se otevírají do místnosti, ale prostor za nimi zůstává prázdný. Úzká deska o hloubce třiceti centimetrů se tam vejde a po zavření dveří není vidět. Musíte ale počítat s tím, že dveře musí mít zarážku, aby desku nerozštípily. Třetím je horní část místnosti — sklopná deska na konzolách ve výšce, kam nedosáhnete ze země, ale po sklopení vytvoří pracovní plochu nad postelí nebo nad skříní.
Pět míst, která v malém bytě funguj
Kupované ústní vody mívají stabilizátory a konzervanty, takže vydrží měsíce. Domácí nálev je jen slabý čaj. To znamená dvě věci: nemá dlouhou trvanlivost a jeho účinek je kratší. Klíčové je použití, ne složení. Vyplachujte ústa 30 sekund, ale ne hned po čištění zubů. Fluorid z pasty potřebuje na zubech zůstat alespoň 20 minut, jinak ho opláchnete. Nejlepší doba je dopoledne nebo odpoledne, když potřebujete osvěžit dech, ne jako náhrada večerní hygieny.
Záclonové pásky navlékejte do háčků tak, aby krajní háček držel látku těsně u držáku a řasení začínalo hned od okraje. Mezi jednotlivými háčky dodržte stejné rozestupy, obvykle osm až deset centimetrů u záclon a dvanáct až patnáct u závěsů. Když pásku utáhnete příliš, vzniknou na látce ostré sklady, které se časem vytlačí do trvalých zlomů. Naopak příliš volná páska znamená, že se řasení během týdne srovná a záclona visí jako prostěradlo.
Nejčastější chybou je příliš mnoho slepic na malém prostoru. Začíná to klováním peří, končí to stresem a nižší snáškou. Druhou chybou je kurník bez větrání jen s jedním okénkem – vzduch se v něm drží a slepice pak kašlou. Třetí chybou je dávat do výběhu kuchyňské zbytky s plísní nebo slané jídlo. Slepice potřebují hlavně obiloviny, luštěniny, zelenou potravu a neustálý přístup k čisté vodě.
Prohlédněte si každou slepici osobně. Zdravá nosnice má jasné oči, čisté nozdry, hladké peří a růžový hřeben. Na hmatu by měla mít plné, pružné břicho a pevná prsa, ne špičatou kost. Vyhněte se kusům, které sedí stranou, mají zapadlé oči, zkrácený dech nebo řídký trus. Špatné znamení je i slepice s krustami na nohách nebo s roztoči pod peřím. Pokud berete více kusů najednou, vybírejte zhruba stejně staré a stejně velké, aby si mezi sebou nešlapaly.
Výběh oploťte tak, aby se slepice nedostaly na silnici ani do záhonů. Pletivo zapusťte do země alespoň 20 centimetrů, jinak si podhrabou cestu ven a liška nebo kuna si najde cestu dovnitř. Přes výběh natáhněte ochrannou síť proti dravcům. Uvnitř nechte písečník s popelem – slepice se v něm zbavují parazitů a čistí si peří. Napáječku i krmítko postavte na zastřešené místo, aby v nich nekvasilo krmivo.
Prostor, který slepicím sedne Slepice potřebují sucho, průvan a stín. Kurník stavte na vyvýšené místo, ideálně na betonovou desku nebo na zhutněný štěrk, aby se pod ním nedržela vlhkost. Na každou slepici počítejte alespoň 0,3 metru čtverečního vnitřního prostoru, u větších plemen i víc. Hnízdní budky stačí jedna na čtyři až pět kusů, umístěné v nejtmavším koutě. Podestýlku z dřevěných hoblin nebo slámy udržujte suchou, vlhká podestýlka je nejčastější příčina respiračních problémů.
Na závěr si rozmyslete, kolik času chcete chovu věnovat. Slepice nejsou samoobslužné zvíře. Každý den potřebují krmení, kontrolu vody a pohled na to, jestli některá neonemocněla. Jednou za čas je potřeba vyhrabat podestýlku, zkontrolovat plot a doplnit písek. Kdo to zvládne, získá nejen vejce, ale i spolehlivého pomocníka při zpracování zbytků ze zahrady.
Než začnete shánět slepice, ujasněte si, k čemu je vlastně chcete. Jiné nároky má někdo, kdo chce pár vajec pro rodinu, jiné ten, kdo plánuje chov ve větším. Pro běžnou zahradu se osvědčují hybridy vyšlechtěné na snášku, které jsou klidné, nenáročné a nesedají na vejcích. Čistokrevná plemena bývají hezčí, ale často mají sezónní snášku a větší sklony k tvrdohlavosti. Při výběru se ptejte na věk, zdravotní stav a očkování. Dospělé kusy začnou snášet dřív, mladé slepičky si zase snáz zvyknou na nové prostředí.